Hradní pověsti

Ve Velké věži na Karlštejně byly po dlouhou dobu přechovávány římské i české korunovační klenoty. Do kaple sv. Kříže, kde nad nimi ve dne v noci bdělo „veškeré vojsko nebeské“ se smělo jen na povolení zemského sněmu. Není divu, že prostý lid viděl v Karlštejnu legendární „třináctou komnatu“ a navymýšlel si o něm bezpočet povídaček.

Feministický omyl na Karlštejně

Kdysi na Karlštejn nemohly ženy – to se traduje dodnes a nejeden laik je sto tomu uvěřit. Však ho v tom utvrzuje i Vrchlického veselohra Noc na Karlštejně. Není to pravda, na Karlštejn měly ženy přístup stejně jako na kterýkoli jiný hrad. Zmatek v tom udělal už v 16. století Václav Hájek z Libočan, který ve své kronice zmínil hrad Karlík. Ten stál nedaleko odsud a podle Hájka měl sloužit jako noclehárna pro dámy, které přes den navštěvovaly své druhy na Karlštejně. Pravdu zjistíme při studiu zakládací listiny kapituly, kde se píše: „Tímto listem na věčné časy zapovídáme, aby žádný na věži zámku Karlštejna, na kteréž předpověděná kaple jest ustavena, s ženou spáti nebo ležeti směl.“ Ženy se po hradě pohybovaly volně, přístup jim byl zakázán jen do jednoho patra Velké věže, kde sídlili obránci cenného pokladu.

Česká „čachtická“ paní

Nejhrůznější historka ze všech se zakládá na skutečné události. V 16. století pobývala na hradě Kateřina Bechyňová, manželka purkrabího, která ohavným způsobem zamordovala čtrnáct osob. Sadistická paní nejvíce týrala mladé služebné, avšak jejímu hněvu neunikli ani pacholci a zvířata. Sluha, co přímo nesplnil její rozkazy, byl vhozen bez lana do hladomorny. Kočku, která potrhala krajky, nechala Kateřina stáhnout zaživa. Na její řádění upozornil komorní soud v Praze až Václav Hájek z Libočan, tehdejší karlštejnský děkan. Česká „čachtická“ paní byla odsouzena k umoření hladem, načež nechal její manžel kronikáře vyhostit. „Hájka jako lotra přivezli podvázaného pod koněm z Karlštejna do Prahy,“ psal tehdy čáslavský rytíř, jistý Václav Halaš. Dva dny po smrti paní Kateřiny zemřel náhle předseda komorního soudu – že by poslední oběť zlotřilé purkraběnky? Zamordované dívky prý na hradu dodnes straší jako Bílé paní.

Slepý hudebník

Jedna z nejznámějších karlštejnských pověstí povídá o slepém hudebníkovi, který – doprovázen na každém kroku věrným psem – hrával v hradě na loutnu. V té době tu byl na návštěvě brunšvický kníže s proradným komorníkem, který se ho na hostině pokusil otrávit. Podal šlechtici číši s otráveným vínem, ten ji ale – nic netuše – předal zpěvákovi. Ať se prý napije, když celý den tak pěkně vyhrával. Když prostý muzikant pozvedl pohár ke rtům, vyskočil mu na klín pes a víno zhltal sám, načež pochopitelně ihned skonal. Slepec svého milého druha naposled pohladil a pravil: „Vzácný pane, to víno bylo otrávené a mělo vám přinést smrt.“ Jaký trest dostal ničemný sluha se už hudebník nedozvěděl. Pár dní nato zemřel žalem po svém psíkovi.