Historie hradu

Z majestátného, vrcholně gotického hradu čiší, že ho dal postavit pravověrný křesťan. Jeho stupňovité uspořádání symbolizuje jeruzalémskou Svatou horu s chrámem na vrcholu. Středověká kosmografie považovala Jeruzalém za střed světa, tak snad Karel IV. chtěl, aby se Karlštejn stal středem Svaté říše římské.

Klenotnice Svaté říše

Rok 1348 se do českých dějin vepsal opravdu významně. Tehdy zřídil Karel IV. pražskou univerzitu, založil Nové město pražské a nechal vybudovat Karlštejn. Základní kámen pokládal při břehu Berounky arcibiskup Arnošt z Pardubic za nebývalé slávy. Stavba žádného jiného hradu prý nebyla zahájena tak slavnostně. Však byl také Karlštejn vystavěn k mimořádnému účelu – uschování korunovačních klenotů Svaté říše římské a svatých relikvií.

Pouť k symbolům věčné spásy

Karlštejn se vypínal (a vypíná) na skále v několika patrech, přičemž poklad byl umístěn nejvýše – v kapli sv. Kříže ve Velké věži. Poutníci, kteří ho chtěli vidět, museli projít svatyněmi v císařském paláci a Mariánské věži. Nejnižší „patro“ hradu tvoří Studniční věž se studnou. Na ní je nejzajímavější to, že vlastně žádnou studnou není. Kutnohorští havíři provrtali skálu téměř 80 metrů hluboko, ale na vodu nenarazili. Spojili tedy jámu s nedalekým potokem a shromažďovali vodu do cisterny. O tom věděli po celá staletí jen král a purkrabí – v době obléhání hradu by totiž nebylo nic snadnějšího, než koryto potoka odklonit nebo (a to by bylo ještě efektivnější) vodu otrávit. Povídá se, že z důvodu bezpečnosti byli popraveni všichni dělníci, kteří na kanálu pracovali.

Bitvy za korunovační klenoty

Do roku 1421 žili na Karlštejně králové a hrad vzkvétal. Nějakou dobu tu byly uschovány říšské korunovační klenoty spolu s českými. Ale pak nechal bratr Václava IV. Zikmund římský poklad odvézt a česká koruna jej následovala na počátku třicetileté války. Ukázalo se, že strach o bezpečnost klenotů byl nemístný. Husiti obleželi všechny vršky kolem Karlštejna a vrhali sem kameny, sudy s hořící smůlou i fekáliemi, ale nedostali se ani na nádvoří. Švédové prorazili k Velké věži, ale její opevnění neprolomili. Výzdoba kaple sv. Kříže utrpěla spíš kvůli obráncům než nepřátelům. Vojáci odsud odcizili spoustu cenností, aby si zajistili přísun zásob do hradu.

Lesk a bída karlštejnských zdí

Karlštejn se na konci 15. století dočkal gotických úprav, později ho ozdobila řada renesančních prvků. Avšak od roku 1619, kdy byly české korunovační klenoty odvezeny pryč, začala stavba chátrat. Poklad putoval do Vídně, aby se v roce 1867 vrátil na původní místo, kde byla Svatováclavská koruna uložena – do katedrály sv. Víta na Pražském hradě. Královna Eleonora Karlštejn zastavila a ve druhé polovině 17. století už některé jeho prostory hrozily zřícením. Nějaký čas tu byla sýpka a skladiště. Zájem o kulturní památku se vrátil až v období romantismu.

Hradní obrození

Na konci 18. století se o chátrající hrad s tajemnou atmosférou začali zajímat umělci. Snad na jejich popud sem v roce 1812 přijel císař František I. S velkolepou rekonstrukcí se ale začalo až o čtyřiasedmdesát let později. Vedl ji Josef Mocker v duchu purismu, což znamená, že se snažil obnovit původní gotický vzhled hradu na úkor všech – i těch povedených – pozdějších přestaveb a úprav. Karlštejn dostal nové střechy a s nimi dnešní charakteristický ráz.